TDMku jsem dlouho nijak nevylepšoval, protože sama o sobě prakticky nic nepotřebuje. Jednoho zimního dne jsem ovšem něco dělal v dílně, a pohledem do regálu vznikl v mé hlavě šílený plán. Ptáte se co leželo v tom regálu? Byly to staré autoreproduktory. S myšlenkou integrovat do motorky nějaký audiosystém jsem se potýkal v době bastlení 350, ale vždycky jsem to odložil kvůli nedostatku inspirace a místa na motorce kam bych je umístil, přece jen 350 je motorka maličká. S TDMkou ovšem přišla jedna zásadní změna, která mi tuhle myšlenku pomohla naplánovat a realizovat. Ten zásadní rozdíl jsou nosiče bočních kufrů. Proč zrovna nosiče? Protože velikostí celkem dobře odpovídají velikosti repráku, a na nich přimontované plotny nabízejí výbornou možnost jejich skrytí. A to byla právě ta myšlenka která mi v tu chvíli bleskla hlavou. Hned jsem jeden z těch repráků vzal a letěl do garáže to oměřit. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, a tak  jsem už po pár minutách zkoušek věděl, že tohle je přesně to místo kde se bude nacházet můj budoucí audio systém TDMky a že zbytek zimy věnuju volné víkendové chvilky bastlení místo relaxace u TV.

K čemu by vlastně takové repráky mohly být? Určitě vás napadlo, že to plánuju na poslech za jízdy. Rovnou na to zapomeňte, protože za jízdy má člověk na hlavě helmu, "řve" motor, hučí vítr, a repráky by turbulence větru dlouho nepřežily. Primární cíl byl audiosystém poslouchatelný při táboření, u ohně, u rybníka při koupání a v podobných situacích kdy se motáte kolem motorky a je trapně ticho.

Bylo těsně před vánocemi a tak jsem rychle objednal na netu repráky, abych mezi svátky mohl doma vesele bastlit. Protože bylo už předem jasné že podmínky na motorce nebudou úplně ideální, koupil jsem pár dvoupásmových dveřních reproduktorů Panasonic standardního průměru  13 cm s polypropylenovou vodotěsnou membránou za asi 800,- Kč. Cílový výkon byl limitován provozem z baterky, takže jsem předpokládal maximální příkon kolem 5A, tj. pro 12V baterku cca 60W. Repráky s výkonem 60W a špičkou 100W tedy bohatě stačily a nepouštěl jsem se do žádných značkových věcí za tisícovky korun. Výhodou relativně nízkého výkonu byla i malá zástavná hloubka reproduktoru 4,3 cm, která byla nezbytná pro umístění pod nosič kufru.

Hned další víkend byl ve znamení obvyklých baslících otázek typu: "Z čeho to bude?", "Jak to tam bude umístěné?", "Bude to použitelně hrát?", "Přežije to tam vodu a další vlivy prostředí?", "Nebude to kazit vzhled motorky?" a dalších. Zásadní tedy byly otázky přežití (tudíž materiálů) a designu, aby se z toho nestala zrůdnost. Materiály které mě napadly byly: plast nebo plexi (problematická výroba), dřevo (těžké a špatně obrobitelné) a laminát (nutnost výroby formy a naučení se postupu). Každopádně před vlastní výrobou bylo nutné udělat model, takže jsem vzal první kus polystyrenu co jsem našel, nůž, přímočarou pilu, horkovzdušnou pistoli a začal jsem vyřezávat tvar jak by to mohlo vypadat. Model byl z klasického pěnového polystyrenu a tak se trošku rozpadal, a kromě toho byl řezaný od oka, takže nevypadal nijak zázračně, ale dostatečně na to aby mi nastínil koncový tvar a vůbec fakt že to tak opravdu půjde udělat a do svého umístění to dobře zapadne.

Protože jsem kdysi zaslechl o někom kdo dělal z polystyrenu ozvučnice reproduktorů, začal jsem trochu pátrat a zjistil že se kdysi přímo vyráběla stavebnice reproduktorů podle časopisu Amatérského Radia kde dřevěné bedny nahrazovala právě krabice z polystyrenu. Logicky tedy padla volba na ozvučnice z tvrzeného polystyrenu s laminátovou slupkou jako nejlepší varianta pro odolnost, použitelný způsob výroby i "kvalitu zvuku". Kvalitu zvuku píšu v uvozovkách, protože na tu má vliv spousta faktorů a i sám jsem byl hodně skeptický jak to vlastně nakonec dopadne, protože výsledná ozvučnice za reprákem je opravdu maličká. Protože jsem nenašel na netu žádné zdroje pojednávající o reprobednách realizovaných v extrémně malých prostorech (všechno to funguje právě naopak, a to přizpůsobováním prostoru a tvaru ozvučnice reprákům), trošku jsem si zariskoval, a vsadil na to, že když ten reprák může fungovat v plechových dveřích auta, tak bude makat i takovéhle malé uzavřené krabici. Druhá věc která mi nebyla úplně jasná byla ta, jak se zachovají dva repráky umístěné přímo proti sobě. Tady jsem si trošku zateoretizoval, a došel k tomu, že pokud jdou repráky proti sobě, tak oba vytvářejí tlak a tudíž výsledkem je větší tlak, takže by se neměly navzájem jejich účinky rušit pokud budou zapojené ve stejné fázi. Výsledek jsem ovšem musel nechat až na výsledný produkt.

Výroba polystyrenové formy je poměrně jednoduchá. Těsně před silvestrem jsem ve stavebninách koupil kus desky tvrzeného fasádního polystyrenu síly 8 cm, a pustil se do vytvoření základního "ostrého" tvaru. Práce s polystyrenem je pohodová, vezmete přímočarku, a vyřežete základní tvar kvádru, přímočarka se zapíchne do polystyrenu a je tak schopná řezat i hloub než má standardní záběr. Pak se stejným způsobem vyřízne vnitřní kulatý otvor na reproduktor. Rantl na mřížku reproduktoru tak snadno udělat nejde, práce s přímočarkou je hodně hrubá. Na detailnější řezání je ideální nůž rozpálený horkovzdušnou pistolí, horká čepel se do polystyrenu zařízne jako nůž do másla. Hlavně je potřeba dávat pozor aby proud vzduchu nešel přímo na polystyren, protože ten horkovzduška zaručeně taví. Rantl velikosti rámečku teda taky moc času nezabral a mezitím jsem ještě přišel na to, že bude ideální vložit kolem repráku novodurovou trubku, která zajistí pevnost a tvar vlastní ozvučnice. Trochu ořezání tvaru na spodní straně aby blok sedl na nosič kufru, a základní tvar je na světě. Pak jen trochu ořezání hran a dopasování na motorku.

Další fáze, pořád ještě ten samý den, bylo laminování. Po konzultaci s kolegy z JAWAmanie jsem koupil expoxidovou pryskyřici, posbíral doma veškeré zbytky skelné hadry, a začal laminovat, budiž následující odstavec návodem pro všechny začínající laminátory. Pro laminování potřebujete pryskyřici, hustě tkanou skelnou hadru, štětec, spoustu trpělivosti, a spoustu hader na utírání rukou nebo gumové rukavice, protože je to opravdu nevděčná a špinavá práce pokud děláte tvar s tak ostrými záhyby. Zároveň se během ní tvoří nebezpečné výpary a tak pokud se nechcete zfetovat, měli byste přitom pořádně větrat. Problém tvaru který jsem dělal je právě v těch záhybech. Každá hrana vyžaduje ohyb skelné hadry, kulatá vnitřní hrana ve vnitřním otvoru pro rámeček pak navíc vyžaduje důkladné zapasování materiálu dovnitř hrany. Výhodou zvládnutí takovéhoto tvaru je to, že se naučíte z laminátu udělat prakticky cokoliv, a jednoduché věci jsou pak dílem okamžiku. Laminování začíná natřením předmětu pryskyřicí, abychom vytvořili základní vrstvu do které začneme zapouštět skelné hadříky. Protože aktivovaná pryskyřice během asi 10-20 minut tuhne, je potřeba míchat po malém množství a postupovat co nejrychleji. Poklademe celý předmět hadříky tak, aby se jejich konce dostatečně překrývaly, a stětcem do nich zatíráme pryskyřici dokud materiál nezesklovatí a nezprůhlední (neprolije se pryskyřicí). Tento postup opakujeme několikrát za sebou a snažíme se dělat spoje hadříků tak, aby se pokud možno neopakovaly ve stejných místech. Zároveň je potřeba udržovat tvar co nejvíc podle formy a vyvarovat se jakýchkoliv bublin vzniklých pod materiálem které by mohly narušit pevnost výsledného produktu. Vrstvení opakujeme dokud  nedosáhneme požadované síly materiálu, já jsem skončil velmi brzo, už po třech vrstvách, protože forma zůstávala součástí výsledku a tak nemusel laminát zůstávat samonosným, ale jen vytvářel pevný krunýř polystyrenovému základu. Po dopatlání je potřeba umístit předmět na teplé místo a nechat aspoň 24 hodin zaschnout (vytvrdnout), já jsem to nechal vytvrdnout asi 2 dny, protože teplota v garáži kolísala podle aktuálního stavu roztopení kotle a tak proces tvrdnutí nebyl úplně ideální.

Když laminát ztvrdne na kámen, zdaleka ještě není vyhráno. Následuje flexa se smirkovým papírem a odbroušení všech nerovností pryč. I z tohohle důvodu je potřeba udělat dost vrstev, aby po vybroušení nebyl materiál moc tenký. Po doladění tvaru a rovnosti povrchu je potřeba spousta a spousta kytování, protože výsledek ještě zdaleka nemá rovné plochy. Kytování probíhá standardním způsobem, tj. nanesení dostatečné vrstvy kytu, zaschnutí a broušení. Brousil jsem tentokrát už vibrační bruskou. Jedna vrstva hrubým tmelem a dvě vrstvy jemnějším, prokládané hromadou broušení zarovnaly povrch na použitelný tvar, takže jsem to dál už moc nepřeháněl a pustil se do další práce. Následuje jedna vrstva plniče, ještě troška broušení, tentokrát už jen ručně.

Zároveň jsem už do polystyrenu tavícími tyčinkami zalepil plastové hmoždinky, aby v měkkém materiálu bylo dostatečně pevné místo pro upevnění šroubů, a přidělal držáky připevňující "krabici" s reprákem k nosiči. Před koncovým nabarvením jsem se ještě pustil do dopasování výsledku přímo na motorku, protože jsem už od začátku měl podezření, že proces výroby nebude moc přesný, a tak bude potřeba nějaké to dolaďování. Flexa a odbroušení části laminátu zarovnalo tvary aby sedly přesně na zadní plasty motorky, načež následovalo ještě překytování ubroušené části a další vrstva plniče. Pak už mě přestalo bavit zarovnávat drobné nerovnosti, a tak už jsem se na další zdokonalování vykašlal. Matně černý sprej zajistil povrch perfektně ladící k černým nosičům i plotnám a definoval výsledný vzhled repráků.

Protože reproduktor bude trvale vystaven působení vody odstřikující od kola i deště, zatěsnil jsem celou jeho ozvučnici proti vniku stříkající vody gumovým těsněním. Zároveň jsem potřeboval zajistit nějaká víka, aby voda od kola nestříkala přímo na reproduktor. Asi 14 dní jsem na to hledal nejaký ideální materiál, až jsem náhodně objevil v supermarketu čtvercové podložky pod květináče z plastu. Troška úprav flexou, těsnění, šrouby jako kolíky pro aretaci polohy a nátěr, a kryty byly na světě. O dalších 14 dní později jsem kolem nich vytvořil popruhy se sponou na přidržení deklu, zapojil kabely, a reproduktory byly připraveny na montáž na motorku.

Průběžně mezi tím (obvykle v době kdy jsem čekal na zaschnutí nečeho nebo zrovna nebyl materiál) jsem řešil elektroniku. Základem systému je kromě reproduktorů nf koncový zesilovač ZSJ6600 ze stavebnice EZK. Zesilovač má 2 x 40 W, ovšem na 2-Ohmové repráky, takže jsem se prozatím musel spokojit s 2 x 20 W na 4-Ohmové. Napájení zesilovače je asymetrické, 12V, takže na motorku ideální, zesilovač se koupí jako zapojený modul, takže není potřeba nijak oživovat, funguje hned, stál něco kolem 700 Kč. Umístil jsem ho pod kapotu do volného místa nad řídící jednotkou, jakožto jediného místa které je volné a kam nic pod kapotu nedávám (přes jednotku se tam nedá dostat). Napájení je zatím provedeno z externí baterie, a zdroj zvuku je připojitelný přes 3,5 mm konektor jack.

Po namontování a zapojení všeho proběhla hromada zkoušení, během kterého jsem zjistil, že zdroje zvuku se výrazně liší a telefon není úplně ideální zdroj. Zároveň se ukázalo, že na to jaký výkon skrz to leze, to má docela dobrý zvuk, a dá se to poslouchat ve volném prostranství bezproblémů na 10-20 m vzdálenost. Abych celkové vlastnosti ještě zlepšil, hlavně vstup, přidal jsem do zapojení ještě předzesilovač, který výrazně posílil výstup mobilu, ale bohužel taky zvýraznil jeho nedokonalosti na zvukovém výstupu. Zároveň jsem pod kapotou zařídil zapínání a ovládání hlasitosti. Protože čas už pokročil (neměl jsem na vývoj průběžně moc času), proběhla první oficiální zkouška narychlo na prvních závodech Socialistik Dragster 2008, kde jsem to vlastně poprvé měl puštěné v prostředí s hlukem a někde, kde se průběžně pohybuju po okolí kolem motorky. Zkouška proběhla výborně, jenom nejslabším článkem byl mobil. Proto jsem si pro tyhle účely pořídil MP3 přehrávač Creative ZEN, ze kterého nadále celou soustavu živím zvukem, tentokrát už s docela slušným výsledkem. Kromě testů zvuku dostaly repráky (samozřejmě zadeklované) i spršku od WAPky, abych si ověřil odolnost proti odstřikující vodě. Problémem v tomhle případě nebyly repráky (ty to snesly bez problémů), ale moc citlivý předzesilovač, který na vodivé kapky vody začal reagovat bručením. To mě trošku vylekalo, ale po vyschnutí motorky problém ustal a tak jsem usoudil ze ho stačí proti vodě nějak zaizolovat aby se na něj nedostala.

Během zkoušek jsem baterku vozil v kufru, protože nebyla kam jinam zatím dát. Používám klasickou 12V baterku ze záložního zdroje s kapacitou 7Ah. Jak jsem tak zkoumal motorku, zjistil jsem, že prostor pod sedlem TDMky je jak dělaný na umístění této baterie, stačí jen vybrousit dvě plastová žebra v sedle, a baterka se pod sedlo vejde úplně přesně. Tím zatím skončilo moje bastlení, ale než s tím úplně skončím, doladím ty malé detaily, které zbývají k dokonalosti.

Zároveň nemám zatím vyřešeno dobíjení baterie přímo z motorky, musím ji zatím nabíjet standardní nabíječkou, ale to se taky doladí.

Náklady (přibližně):

• Polystyren: 80 Kč (víc jak polovina zbyla)
• Expoxidová pryskyřice: 350 Kč
• Tmel: 200 Kč
• Těsnění: 100 Kč
• Popruhy: 30 Kč
• Plnič: 150 Kč
• Barva: 150 Kč
• Šrouby, držáky, hmoždinky: 100 Kč
• Repráky: 800 Kč
• Zesilovač: 700 Kč
• Předzesilovač: 120 Kč
• El. drobnosti: 150 Kč
• Čas: spousta, nepočítal jsem
• MP3 přehrávač: 1700 Kč (používám i jinak)

Co bych příště udělal jinak nebo upravím:

• Měla by být menší forma na laminát, materiálem laminátu to nabyde
• Při laminování použiju příště rukavice, abych neměl pak týden upatlané ruce
• Užitečné by byly otvory do ploten kufrů, aby mohly repráky hrát i směrem ven
• Proti vodě je potřeba mít důkladně izolované i elektronické části (zesilovač a předzesilovač), ne jen mechanické